Děti jsou tím největším darem

„Děti jsou tím největším darem, který můžeme od Boha dostat. Jsme to my, je to naše budoucnost. Děti jsou nekonečný dar pro náš růst, pro naše učení. Mylně si myslíme, že my učíme děti. Děti učí nás, stačí je jen dobře vnímat.

Jsou to jediní členové rodiny, před kterými se chováme přirozeně a dovolíme jim tím poznat i ty nejintimnější stránky naší osobnosti. Možná, že si myslíme, že toto děti nevnímají, nebo tomu nemohou rozumět. Jsme před dětmi v bezpečí, nikdy v nich nespatřujeme nepřítele, proto nemáme potřebu se před nimi kontrolovat.

Omylem rodičů je také fakt, že se nebojí před dětmi hodnotit, chovat se vulgárně, napadat jiné osoby jak citově, tak fyzicky. Je to proto, že rodiče nemají žádný strach, že svoje děti na základě svého jednání ztratí. Děti jsou totiž na svých rodičích plně závislé, jak materiálně, tak psychicky – především velmi touží po lásce rodičů. Neustále čekají na dostatečnou pozornost, než ji jednoho dne dostanou.

V mnoha případech se však nedočkají. Pak tyto děti mají velké problémy ve svém dospělém životě, kde si nemohou najít správný vztah, natož ho udržet. Většinou neumějí lásku dál dávat nebo naopak přijímat, protože ji v dětství nepoznaly.

Děti chtějí být se svými rodiči. Nikdo jiný na světě jim rodiče nenahradí. Jsme jediným zdrojem informací pro jejich budoucí život. Děti, které nemají rodiče, neumí naplno prožívat svůj život, jsou odmítnuté a odmítají proto sami sebe.

Buďte hrdí, že můžete svým dětem život ukázat a věnujte se jim, jak nejlépe to jen umíte….

…Učte děti hovořit, přít se, vyjadřovat své myšlenky, aby nebyli lidmi, kteří mají dar řeči, ale přesto nemluví. Velmi mnoho stresů je totiž z toho, že se neumíme vyjadřovat. Diskutujte, s dětmi všechno probírejte, radujte se s nimi, pochvalte jim i ten sebemenší úspěch, pohlaďte je za každou jejich laskavost. Děti potřebují lásku a něžné doteky rodičů. Sílí tím jejich pocit bezpečí, sebevědomí, zaniká tak pocit osamění, zbytečnosti a nevnímají sami sebe jako překážku ve vašem osobním životě.

Dítě je zapotřebí vychovávat do osmnácti let, později matka musí vědět, kdy je její čas odejít a kdy přijít. Učit dítě a vychovávat jej je možné do 12 let, poté je dítě již energeticky vyzrálá osobnost, a nic se již nedá ve výchově změnit. Je pozdě. Mnohé děti se bojí matky (otce), jen málokteré to umějí říci nahlas. A proč?

Dítě potřebuje lásku své matky, ale když je matce špatně, chce jí dát také svojí lásku. Musí skrz stěnu strachu vstoupit do biopole matky, ale protože je citlivé k bolesti, děsí se stěny. Čím je stěna silnější, tím víc se od ní dítě vzdaluje a později už přijít nedokáže. Stává se apatickým, otupělým, plačtivým a onemocní. Když matka posadí takové dítě na klín a pomazlí se s ním, propukne v neutuchající pláč, který nelze vyjádřit slovy. V lepším případě matka dítě pochopí a nechá ho vyplakat, v tom horším ho odstrčí a zahltí výčitky a poníží slovy ubrečence. Dnešní děti mají duševní rány velice hluboké. S věkem se takové dítě stává poníženým, poté zlým a začíná se mstít. Jeho negativita přerůstá negativitu rodičů…“

Úryvek z knihy „Aromaterapie sestavená podle čínského principu pěti elementů nejen pro děti“ od Hany Tomáškové (vydala PURUM spol. s.r.o. 2007)

Hana Tomášková firemním jménem Hanna Maria (1972) se zabývá sestavováním 100% čistě přírodních éterických olejů pro vyvážení životní energie (http://www.to­mexo.cz). Vychází z východních učení, využívá energetiky rostlin, vlastních zkušeností v oblasti vývoje vůní a znalostí energetických center člověka, ezoteriky, feng shui a astrologie. Inspiruje se vlastním vnímáním přírody, především české, pracuje převážně intuitivně a mimosmyslově –již od dětství vnímá vyzařování a auru lidí. Inspiraci získává také ze svých delších pobytů v cizích zemích, např. v Anglii, Francii, Švýcarsku, Turecku, Thajsku…